Hry, které odnáší bezmoc a přináší pohodu. Pro rodiče malých dětí.
Aktuální hra u nás: seděla jsem ve tmě na zemi a přes pokoj ke mně přilézalo „něco“ (dítě). Blesklo mi hlavou dělat, že je to příšera. Příšera mi skočila do náruče.. řekla jsem Aha to ale je nějaké přátelské zvíře! „Králík“, doplnil syn a nechal se obejmout.
„Mami tuhle hru budeme resetovat a hrajeme znovu.“
Pokračovat ve čtení „Mami, TEĎ SE MĚ BOJÍŠ. A TEĎ NE!“
– Muž zakoupil květinu a navrhl synovi, ať květinou potěší mámu.
– Já jsem měla nelíčenou radost, fakt mě to nadchlo.
– Později syn přišel s návrhem, že budeme opakovat jak jsem dostala květinu 
Pokračovat ve čtení „Mámo, TEĎ JSI SMUTNÁ a NAJDEŠ KVĚTINU! (nelíčená radost)“
Dítěti při rýmě začalo téct z oka, což neznám, google říkal „asi to přejde do zánětu spojivek“, což mě trochu vyděsilo. Kapat 6x denně oftalmoseptonex by byla u nás prekérka (syn absolutně nesnáší, když se mu dělá něco s tělem). Tak jsme najeli na total relax pohoda režim a přemýšlela jsem, co jiného bych ještě mohla dělat 6x denně, abych podpořila synkův vnitřní boj s chorobou.
A ukázalo se, že je to „světelný meč, ten nejsilnější„.
Poslední dobou se u nás opakuje situace: táta šel na kulečník, máma je k dispozici, ale nějak to nestačí. Je poptáván táta, musím utěšovat a není pohoda.
Přemýšlela jsem, čím to je. Tak syn už je velký (skoro 5) a mají s tátou spolu ty mužné zájmy, hlavně videohry. V tom já prostě nemůžu dobře posloužit, říkala jsem si. Nebo můžu?
Ahoj ženy (muži ), FB mi tu hlásí, že už jsem dva měsíce nic nenapsala, tak přemýšlím, co je u nás nového. Asi nic moc – dítě si hraje zkoumá a periodicky přijde s výzvou k nějaké hře s matkou (otcem ) … Hodně často je to teď uvozeno zvoláním “Mom, let me show you…”. tj. něco jako “Mami, teď ti budu něco ukazovat a ty koukej a pořádně to vnímej!!”
Co chce ukazovat? Jak něco postavil z Lega. Jak se něco dělá, jak něco funguje, jak se dá něco vytvořit, na co přišel v Minecraftu.
A já samozřejmě koukám. Vnímám to ale skutečně? No podle toho, jak moc mne daná věc zajímá až baví, že. Dost často NEBAVÍ a pak TRPÍM.
Pokračovat ve čtení „MAMI, PODÍVEJ, CO UDĚLÁM! (o síle empatie)“
Padl nový rekord: synovu hru „Tento dům je opuštěný — ne, není opuštěný! Žije v něm roztomilý skřítek Theo! To je ale radostné překvapení!!“ jsme opakovali snad 40x.
Čím to bylo?
Dnes něco asi trochu kontroverzního. Ale však už mě znáte a nějak si to přeberete podle sebe 
. Začal školní rok. Stala se zvláštní shoda náhod: TŘEM rodinám v okolí, nezávisle na sobě, starší dítě po návratu ze školky výrazně více bije a šikanuje mladší batole. WTF? Tak si říkám, napíšu pro případ že je to ještě častější…
Proč se to děje, zrovna teď?
Theo si vytáhl bedničku stolních her ještě z mého mládí.
Šachové figurky zná z nějakých úloh na PC… Tak jsem si říkala, co asi bude – že by zájem o nějakou konvenční deskovou hru? No to asi ne, protože by se musela DODRŽOVAT PRAVIDLA
A měla jsem pravdu: na hrací desce se postupně objevilo asi 5 druhů figurek a rozběhla se složitá debata, co se stane když kam šlápnu, bonusy, malusy, speciality… Tak jsem hrála podle jeho taktovky. A říkala jsem si: přijde někdy den, že by Thea bavilo dělat něco podle šablony, například dohrát deskovou hru až do konce podle cizích pravidel?
Pokračovat ve čtení „S ním se nedá hrát, PROTOŽE PODVÁDÍ!!!“
Nejnovější hra u nás: pětileťák si 20x za den lehne na zem a žádá být zvednut na nohy. Moje prvotní reakce po páté a další prosbě: Grrrr.
Nicméně trpělive zvedám a dumám. jsou to růstové bolesti? Nebo je to touha mít zážitek „Máma tu je a může mi pomoct“? A mezitím sleduju různé souvislosti:
Je tu definitivně zima a můj loňský boj pokračuje. Na synka je to ještě moc kusů oblečení. Nevadí mi pomáhat mu s oblékáním všech těch vrstev.
Co mi ale FAKT vadí je, že kdykoliv se ho dotknu s připraveným oblečením, začne