Když přijdu z práce ... (rande pro pracující mámy)

(Následující zkušenost jsem si zapsala v roce 2016. Nevím kolik matek malých dětí pracuje.. takže možná to nevyužijete, ale tak co kdyby.)

Za pár dní to bude rok co jsem zpět v práci. Neuvěřitelné. Synek to zvládá pěkně (je s otcem), ale matka je matka 🙂

Když mám dobrý den, tak když přijdu z práce, nejdřiv jsem třeba hodinu se synem. OPRAVDU s ním jsem. Piju čaj. Opravdu hned slyším vše co říká, sedím u něj jak si hraje a telefon mám přepnutý na Airplane (pro mne fakt těžké :-))Opravdu mě zajímá co dělá a vycházím mu vstříc a užívám si jak je fajn.

Když nemám až tak dobrý den, sama jsem unavená, nezpracované pocity a bezmoci atd., mysl mi pořád odbíhá k tomu, co bylo (práce…) nebo by mohlo být (kompenzovat svoje bezmoci tím, že bych byla v něčem mocná, šla něco vykonat podle sebe), nejsem OPRAVDU s ním, i když tam sedím u toho Dupla a piju ten stejný čaj.

Dlouhodobě opravdu pozoruju rozdíl v tom, jak se vyvíjí nálada odpoledne a večera ve dnech, kdy mám kapacitu sílu a důslednost své dítě napojit svou upřímnou pozorností, a kdy ne. Má to smysl!

Je tu ještě někdo další, kdo Solter uvěřil, a vyhrazený „special present time“ s dětma praktikuje? Je to nejlehčí a zároveň nejtěžší „hra“. Podrobně to probíráme na semináři.

Tip pro dny, kdy je moc bezmoci, a u Dupla se sedí špatně, protože to není dost cool, dost produktivní, dost mocné.

Vezmi si foťák a blok a dej si za úkol pochopit trochu o tom, jak a co se tvoje úžasné dítě dneska samo od sebe učí. Co zkoumá? O čem mluví? Nad čím dumá? Co ho aktuálně fascinuje? Vyfoť si to, napiš si to. Založ si na to rodinný deníček. Trochu tě to zaměstná a zmotivuje ho vidět slyšet chápat, být s ním.

To, co děláš – věnuješ mu pozornost a přijetí – je jeden z tvých největších darů vůbec.

Je to na podobném principu jako co ty chceš od svého muže, když máte rande. Chceš především, aby tě VNÍMAL 🙂

NIkdo z nás to moc neumí.

Trénuj to. 🙂