Byla u nás na návštěvě Ellen (3), a byla smutná, že máma musela odejít a že je nutno vyčkat až přijde.
Nechali jsme ji v klidu být na křesle pod dekou a pozorovat dění. Smutek a diskomfort pokračoval. Bylo to na ni moc rychlé.
Postupně ji ale zaujalo laserové ukazovátko a Lukáš měl hned dobrý nápad.
„Děsící“ mocenská hra se „strašlivým červeným broukem“ Ellen prudce zlepšila náladu, jak kouzelným proutkem.
Bezmoc „jsem tu sama s těma skoro cizíma lidma“ se změnila na Chci řádit a hrát si s Theem. Tak to dobře dopadlo.
https://www.youtube.com/watch?v=OIiLaIOV57