Rubrika: * Příklady léčivých her

Situace:
odpadla jste s virózou a děti tráví více času koukáním na pohádky, na YouTube videa.

Kdykoliv je z toho potřebujete vytrhnout, zavolat k jídlu, vyvenčit psa..

Samo peklo sa otvorí! 🙂

Děti vřískají, jsou nekooperativní až agresivní.

Váš závěr: OBRAZOVKY JSOU ZLO!!! Odteď jen LEGO a zvířátka. Následují boje s dětmi na život a na smrt. Co s tím?

Je to tak.

Hodně malých dětí potřebuje hodně hýbat svým tělem.

Pokud se silně soustředí na něco, co je úplně vcucne (dnešní animáky), mají tendenci v těle “ztuhnout”. Městná se v nich energie.

Když se pak vynoří, energie má tendenci “vybuchnout”. Zejména když je to náraz (máma přišla a vypla telku). Energie nemá kam jít a jde proti matce.

Co s tím?

1. Podporujte děti v tom, aby když koukají, mohly se u toho hýbat – lézt po sedačce, balancovat na židli, válet se na balónu … některé děti toto cítí intuitivně a dělají to samy od sebe i proti zákazům. (Sdílení: do kina chodíme do poslední řady, kde syn může šplhat po sedačce, sedat si na ni když je sklopená, nebo stát atd.)

Nejnáročnější na toto se mi zdá sedět někde skrčeně bez pohybu a koukat na malinký mobil, od kterého se ani nedá na metr pohnout, protože by nebylo nic vidět.

2. Vytvořte si “přetlakovou komoru” – rutinu, co se dělá, když dítě opouští obrazovkový tranz: chce to dynamicky hýbat tělem, vybuchnout tu energii řízeně.

– pusťte oblíbenou rychlou písničku,

• nechte dítě skákat na indoor trampolínce (super),

• nebo se válet po matraci,

• do něčeho bušit…

• perte se s ním (hravě) na koberci.

• Dělejte to s nimi.

Zkuste vymyslet něco, co se u vás dá dělat a postupně experimentujte, aby to bylo funkční pro dítě i pro vás. Ano, vůbec nemáte náladu na kraviny, ale pětiminutová kontaktní hra na medvědici a mláďata může ušetřit hodinový konflikt (který byste stejně musela “uklízet” vy).

Je to jako se “vyčurat”, dostat ze sebe ty naměstnané přebytky energie.

Co je cíl:

Dítě bude žít ve světě se zhruba nekonečným množstvím obrazovek.

Snažíte se ho do života vybavit tak, aby

• i v tranzu vnímalo -nějak- svoje tělo, neodpojovalo se úplně (spousta lidí dnes už například pracuje u PC ve stoje)
• všimlo si, že už má dost
• mělo strategie, jak to kompenzovat, považovalo to za normální součást hygieny.

Starší dítě už to bere jako součást života: teď budu dvě hodiny hrát videohru, takže abych stihl odchod na kroužek, musím skončit o 15 minut dřív, abych si stihl oběhnout blok a hodil se trochu do rovnováhy. Protože ví, že to tak fakt je. To je váš cíl.

Co se stane, když prostě “zakážete obrazovky”

• krátkodobě to možná ustojíte (záleží na povaze dítka, na mocenské dynamice u vás, ..)

• ale v pubertě se stejně odpojí a pojede si to po svém

• je risk, že v tom věku už vaše chytré rady o skákání na trampolíně bude totál ignorovat (je jeho vývojová potřeba se vymezovat proti rodičům)

• takže je super, když má z dětství spoustu zkušeností, jak toto funguje. Jak je v tenzi z přebytku energie, jak to jde často do vzteku, jak se s tím dá ale zacházet.

Uvažujete o tom podobně?

Máte tyto zkušenosti?

Co děláte, co se osvědčilo, co se neosvědčilo?

Hezky hravý rok 2023 přeje Mirka za Léčivé hraní

Dobrá zpráva: Připravujeme Léčivé hraní po kapkách. Za ty roky, co Léčivé hraní vysvětluji, jsem nashromáždila hodně dotazů z praxe: jaké konkrétní hry zkoušet nabídnout, jak si poradit s různými herními situacemi (např. dítě chce mocenskou hru, ale vy na to právě teď nemáte čas). Co dělat, čeho se vyvarovat.

Rozhodla jsem se udělat takové „Často pokládané otazky“ formou krátkých, pár minutových videjí. Otázka – odpověď.

Slibuji si od toho, že by to bylo užitečné pro rodiče, kteří nemají čas koukat na dlouhý videoseminář, nebo číst dlouhé texty.

Že si můžou nastavit vlastní rychlost postupu. Třeba si říct „každou středu a sobotu se kouknu na pětiminutové video“. A pak pár dnů uvažovat o tom, co tam bylo řečeno. Náš mozek funguje tak, že když se pravidelně vracíme k nějakému tématu, vyhodnotí to tak, že téma je důležité. Lépe si to zapamatuje a obrací k tomu pozornost. Dá se tedy čekat, že „Léčivé hraní po kapkách“ u vás způsobí, že častěji si vzpomenete, že chcete s dítětem hrát nějakou léčivou hru, nebo s ním přímo jít na herní rande, nebo prostě jen nějakou situaci obrátit do smíchu a „blbnutí“.

Mám hodně reakcí ve smyslu „Seminář byl skvělý, ale pak jsem na to zase úplně zapomněla, jako typicky na většinu seminářů“. Tak nové „videoodpovědi“ by mohly pomáhat i lidem, kteří už vědí, oč s Léčivým hraním jde.

Pokud vás to zajímá víc, můžete se podívat, jaké otázky zatím plánuji do Léčivé hraní po kapkách zpracovat: Léčivé hraní po kapkách – obsah.

V roce 2015 jsme společně s různými matkami překládaly zajímavý text od Alethy Solter o pláči, kousek z něj je níže.

Mezitím v češtině vyšla celá její kniha (Slzy raného věku).

Pokračovat ve čtení „Aletha Solter: Proč děti pláčou kvůli nepodstatným věcem“

Dnes miniinfo na téma neuroplasticita. Věříme, že navyklé způsoby chování, automatické reakce, lze záměrným úsilím měnit. Když dítěti stále dokola modeluji něco, časem se dítě chytne. Když sama se seriózně snažím změnit něco sama u sebe, postupně je to snadnější.

Ale jak dlouho je to potřeba opakovat? Pokračovat ve čtení „JAK DLOUHO JE POTŘEBA VYDRŽET?“