V roce 2015 jsme společně s různými matkami překládaly zajímavý text od Alethy Solter o pláči, kousek z něj je níže.
Mezitím v češtině vyšla celá její kniha (Slzy raného věku).
Proč se děti vztekají a pláčou kvůli nepodstatným věcem?
Délka a intenzita pláče a vzteku se často zdá neadekvátní vzhledem k situaci, která pláč vyvolala. Holčička pláče půl hodiny, protože nemůže najít obrázek, který namalovala. Nebo dítě pláče, protože jste mu k snídani naservírovali nesprávné cereálie. Tyto příklady nejsou spojené s žádným extrémním či ubližujícím jednáním ze strany dospělých, přesto děti stále pláčí, jako by jim šlo o život.
Vysvětlením pro tyto situace je skutečnost, že děti používají drobné záminky k tomu, aby uvolnily emoce, které se v nich nahromadily. Pláč a křik okolo nesprávných cereálií je reakcí na situaci, kdy nebyl brán ohled na skutečné potřeby dítěte a dítě nedostalo to, co chtělo (potřebovalo). Pláč kvůli ztracenému obrázku může být ve skutečnosti pláčem kvůli všem ztrátám, které dítě doposud prožilo.
Dítě někdy bude dlouho plakat, když narazí na zdánlivě snadnou situaci (např. vyzutí bot) a bude říkat: Já to neumím. To často mate rodiče, kteří vědí, že jejich dítě tuto dovednost už dávno zvládlo. Toto může být prostor pro dítě, aby uvolnilo všechny své frustrace ze situací, které skutečně pro něj byly příliš obtížné.
Tyto situace se obvykle vyskytují u dětí, které chodí do kroužků, ve kterých jsou na děti velké nároky. Druhým případem jsou děti, které neustále slyší od dospělých o chybách, které dělají.
Následující příklad ukazuje, jak může malá událost vyvolat tísňovou reakci dítěte:
Malý chlapec křičel a plakal, když babička přišla na návštěvu a chtěla si pověsit kabát na věšák. Chlapec opakoval dokola: nechci, aby babička věšela kabát. Po tomto pláči následovala věta: Já chci tátu (který byl už delší dobu pryč). Chlapec nechtěl, aby babička věšela kabát na místo, kde si obvykle věší kabát táta. Nechtěl, aby babička nahradila tátu.
Další příklad mé dcery je skvělou ukázkou toho, kdy dítě využije situaci a chce se vyplakat kvůli předchozí bolestné zkušenosti. Když jí byly 4 a půl roku, během jednoho dne měla dva velké pády – ze římsy a z hrazdy. I když jsem byla přítomná u obou pádů, nevěnovala jsem pozornost jejímu delšímu pláči, neboť jsem měla na starost také další děti. Potom večer se dcera chystala do postele a seděla na okraji vany poté, co si umyla chodidla. Mělo následovat čištění zubů. Místo toho začala plakat a volala: „Nemůžu dolů, mohla bych spadnout!“ Hned vedle vany byla židle, a ona se jednou nohou židle dotkla, ale hned zase ucukla, s tím, že nemůže dolů . A stále plakala, že se bojí, že spadne. Nesundala jsem jí z vany, protože jsem viděla, že sama by dokázala dolů slézt. Křičela a plakala asi pět minut. Poté se pláč zastavil, ona se na mě usmála, seskočila dolů a pokračovala s čištěním zubů. Tento příklad ukazuje, jak sezení na vaně mé dceři připomnělo pády prožité ten den, a jak tuto situaci využila, aby se vyplakala z prožitých pádů.
Když jsou děti smutné a potřebují se vyplakat kvůli nahromaděnému napětí a frustracím z předchozích zážitků, využijí jakoukoli malou záminku, aby plakaly. Matka šestileté dcery, kterou se kterou jsem dělala rozhovor, to popsala takto: Moje dcera spustí, když třeba řeknu: „Ne, tuhle sladkost mít nemůžeš, měla bys zkažené zuby.“ Ona začne plakat, a naříká. „ já to chci…“ Nesnažím se s ní nějak domluvit, mluvením se nikam nedostaneme. Ani nechce, abych ji objala. Když se dcera konečně vypláče, tak jí obejmu a všechno je v pořádku. Zdá se mi, že je to prostě nahromaděné napětí. Není to o zakázané sladkosti. Je to prostě hromada věcí, které musí ven, musí je nějak ventilovat. Snažím se to neustále držet na paměti.
Někteří rodiče tvrdí, že takové scény znamenají, že dítě je rozmazlené nebo tvrdohlavé, nebo se snaží cíleně naštvat matku. Děti takto pláčou, protože zoufale potřebují uvolnit bolestné a potlačované emoce. Je to jako s tlakovým hrncem, který musí uvolnit páru. Nebudete vždy znát ten hlavní důvod dětského pláče. Ale je potřeba přijmout záminku, kterou si dítě našlo, aby uvolnilo napětí a naučit se přijímat dětský pláč.