– Muž zakoupil květinu a navrhl synovi, ať květinou potěší mámu.
– Já jsem měla nelíčenou radost, fakt mě to nadchlo.
– Později syn přišel s návrhem, že budeme opakovat jak jsem dostala květinu 
– Postupně hru různě rozvíjel: že jsem smutná, že není jaro; že spím a květina mne probudí; že mám květinu po bytě hledat a nalézt; že květina léčí moje bolavé klouby; že květina přinesla ne jen jaro, ale i léto! … ale podstata byl vždy ten moment, že máma je unavená/down a pak — je v radostném šoku a mnohem (MNOHEM) veselejší!!! To vždycky radostně skákal na trampolínce a ječel.
Co se z toho dá vzít: je možné, že i pro tvoje dítě je silný zážitek, že může způsobit radost matce. Pokud k tomu dojde, dej to silně najevo, uvidíš, no.
—-
Dnešní pochybnost : osobně mě moc těší, že syn řeší podporu své unavené matky. Kéž mu tato pozornost k ženám vydrží celý život!!
Jenomže: když bych něco takového někde četla ještě tak před půl rokem, akorát by mi to trochu naštvalo/připomnělo, že moje dítě totálně vůbec neřeší pocity ostatních lidí, peče na to co komu dělá dobře, atd., a že hmm to bych taky chtěla aby „nosilo květiny“, ale nezájem, „prostě chlap“. Takže se trochu bojím to sem psát, aby místo podpory vašeho mateřství vás to spíš nezprudilo. Čili pokud by to brnklo na strunku „grr ta provokuje“, tak pardon, není to tak míněno.
Ale říkám si, že zajímavé je na tom to, že se MOŽNÁ osvědčuje, k čemu jsme se kdysi s mužem rozhodli. Asi víte, že je teď krajně nepopulární děti „chválit“, že to má blbé důsledky. Asi jo, no (kdo ví). My vyloženě nechválíme, ale dáváme jasně najevo NAŠE pozitivní pocity, pokud je v nás dítě nějak vybudí. A zřejmě to zabírá: dítě načítá ty pozitivní emoce a baví ho je sdílet, například „dělat lidem radost“ (když má náladu, nutno samozřejmě dodat). Což když by mu do života vydrželo, tak za mne super.