Ahoj miminko! Co bys chtělo, miminko? –Budu u tebe v břiše!
Dobře pojď za mnou do břicha ( = pod velký svetr). Anebo
–Jsem vejce!! Dělej mou skořápku!
… Jsou Vaše velké děti taky často miminka? Jak to berete? Já si vzpomínám na hlášku Irči Kubantové „Potřebuješ péčičku?“ což znamená tělesný kontakt, pozornost, vyjádření náklonnosti, deklarace nadšení z pouhé existence děcka, tak jak když bylo miminkem a máma se celá rozzářila jen ho viděla. Tzv. regresní hra.
A ještě: když potřebuju, aby malé dítě strpělo něco, čehož smysl ještě pořádně nechápe a nechce spolupracovat (nechalo se převléknout), nabízím volbu: chceš to po miminkovsku, nebo jako velký? Když volí miminko, tak „miminkovsky přebaluju“ a jsme spokojeni oba.
A někdy synovi trochu závidím. Taky bych chtěla umět si na plnou pusu umět říct o „péčičku“ a nechat se zahrnout, když potřebuju. Já už to neumím. Jemu přeju, aby to ještě dlouho nezapomněl.