Dnes se nám nahromadilo několik záležitostí k řešení v Bauhausu. Byli jsme tam několik hodin, dohadovali se a zkoumali. Syn se musel totálně přizpůsobit, skoro nulová svoboda. Po návratu domů toho všeho měl fakt dost.
JÁ CHCI TÁTU!!! totální řev zrovna v momentě, kdy si muž chtěl jít (též z posledních sil) zakouřit. Grrr!! Určitě to znáte taky.
Snažila jsem se dítě odtrhnout od jeho otce, když v tom mi bleskla hlavou Aletha Solter a její „praní se o dítě“!
Uvádí to jako tip na společnou hru pro rodiče, jejichž prvorozený se musí vyrovnat s úbytkem pozornosti a svobody po narození sourozence. Začala jsem synka tahat k sobě s výkřiky typu
Ale to je MOJE mládě!!
JÁ ho chci teď NEJVÍC!
Já si s ním chci teď hrát, s mým krásným synem!!
Muž se naštěstí okamžitě chytil a dělal totéž:
NÉÉ, Thea teď mám já
JÁ ho hrozně chci!! „:-) atd.
Oba jsme se smáli a přeháněli toto tahání se o dítě, jak to jen šlo. Fungovalo to parádně. Bylo až fyzicky vidět, jak to celou rodinu, a hlavně syna „dobíjí“, jak se cítí že všechno je v pořádku, je doma, máme se rádi, je naše hodnotné mládě. Jsme v té chvíli maximálně spolu.
Asi po dvou minutách jsem se zeptala syna, co volí, smál se a chtěl za mnou. Jeho nálada se dramaticky zlepšila. „Bombardování“ pozorností a nadšením z jeho existence je zřejmě neodolatelné… Vyzkoušejte!
K této hře potřebujete součinnost partnera. Přeju ať mají pochopení pro dramatický efekt 
Rozumím terapeutickému hraní, které zvládne každá máma. Přineslo k nám domů větší harmonii, omezilo smutky a vzteky, život s dětmi je pro mě teď mnohem lehčí.
A to bych přála každému. Protože mateřství je náročná záležitost! Ráda vás do léčivého hraní uvedu, abyste i Vy mohla zažívat méně bezmoci a více pohody.
Více o našem příběhu máme zde: Dopis mámě malého člověka.