Dotaz: Mirko já su extrovertní matka. Pochopila jsem tě a chci chodit s jednotlivýma dětma na rande. Ano. Jenomže. Já to NEMůŽU VYDRŽET. Je to NUDA. To, jak si moje předškolní dítě hraje, já už znám, v jeho hře se nestane nic novýho. Sleduju sebe, jak vymýšlím co na rande dělat, aby to bylo zábavné pro mě! 
a dělám z toho zase matkou řízenou aktivitu. Někdy to dopadne asi fajn, ale cítím, že to asi není ten prostor, kde by se dítě cítilo nejlíp, kde by se mohlo postupně otevřít a tak dále. Máš pro mě nejakou radu?
Odpověď:
1) super že rande zkoušíš. 2) bezva, že rozumíš sama sobě, co ti překáží – nuda. Může to být i nesoulad vašich povah. Ty potřebuješ akci, tvoje děcko je tichý introvert. Je zdravý, že se chceš o sebe postarat!
3) Hodně se mi líbí, že vidíš ten rozdíl mezi „řízenou aktivitou“ a bytím děcku k dispozici – výhoda: TAKHLE PŘESNĚ se asi cítí tvůj chlap, když ty toužíš aby ti byl k dispozici na popovídání si, ale on to nemůže vydržet a furt z toho dělá Řízenou aktivitu (nejčastěji aktivitu „Vyřešení ženina problému a tím ukončení debaty“ ) . Ale to ty vlastně nechceš! Chceš aby s tebou BYL, plynule a nenásilně a mohla ses s ním sdílet, že jo.
No a princip léčivého rande s dítětem je podobný. Netáhnout to nikam, jen tam být spolu. Vnímat to dítě, tak jak je. Takže co s tím. Můj tip je Stůl pro dva.
Máme obří „televizní stolek“, ke kterému se vejde matka i dítě. Dítě rádo kreslí. Takže to využívám na max. Jak tam ale jen tak nesedět a nenudit se. Nejdřív jsem zkoušela se zapojit do jeho tvorby – bez šance, nechce, abych mu to měnila. Hm. Až mě to napadlo: paralelní tvorba. Beru si svůj papír a na něm si jen tak blbnu. V klidu. Nemám žádný cíl, stavím si svůj obrázek. Dítě designuje ten svůj „level“ (pořád kreslí jako by návrhy do videoher), ptám se ho na podrobnosti. Vysvětluje. Ptá se mě na můj obrázek. Povídáme si. Nemůžu si pomoct a navrhuju věci do jeho díla (kam bych přidala zelenou samolepku jako odpalovací tlačítko k výbušnině). Někdy je pro, někdy ne. … Pěkně to plyne.
Toto tvoření vedle sebe je pro mě naprosto zkousnutelné a naprosto pro mě splňuje princip léčivého rande. Když synek začne o něčem mluvit, něco řešit, já prostě jen přestanu lepit a má mou plnou pozornost. Ale pak se zase zabere do tvorby a povídáme si. Každý má rád pozornost ke svému dílu (si myslím aspoň). Takže dítě si užilo těsný kontakt se spokojenou matkou a pak zas běží dělat něco jinýho. Matka si pak na aliexpresu vykliká další úžasné washi pásky a těší se na další rande a ještě si připadá cool, jak se dokáže zpomalit a být s dítětem teď a tady.
Takže? Co baví tvoje dítě? Dá se to dělat na stole? Na zemi nezvládám kvůli kloubům, takže když chce hrát na zemi, uvařím si čaj, hodně fotím co dělá atd. (tj oslazuju si rande pro mě aby mě bavilo). Ale stůl je teď můj hlavní spojenec.
Jak mě to napadlo? Přivedl mě na to můj chlap: „Hele Mirko zjistil jsem, že když při tom louskám ořechy, jsem v pohodě schopen ti naslouchat i déle než pět minut.“ 
No tak nevím, zabili byste ho, nebo pozlatili?
Napište jak jdou rande u vás.
Je nějaká věcička, se kterou by sis TY ráda hrála na stole? Koupíš si k vánocům pastelové uhly? Raznice? Samolepky? Antistresové mandaly? Zkus to, třeba ti to zabere.